Oživování – obecné zásady

Při zástavě dýchání nebo zástavě dýchání a oběhu se přeruší dodávka kyslíku do tkání.

Časový úsek, ve kterém je ještě možno zachránit postiženému život, závisí na rychlosti spotřebování kyslíkové rezervy, která bývá minimální a stačí na vteřiny; a na rychlosti postižení základních životních funkcí nedostatkem kyslíku. Mezi základní životní funkce řadíme nejen dýchání, krevní oběh, ale i mozkovou činnost – tzn. vědomí. A právě mozková buňka je k nedostatku kyslíku nejcitlivější. Mozková buňka odumírá do 3 – 5 minut po zástavě dýchání či oběhu. V praxi to znamená, že dýchání a srdeční činnost lze úspěšně obnovit i po 20 i více minutách, avšak nemocný přežívá s trvalým poškozením mozkových funkcí. Nemocnému sice zachráníme život, ale nemocný se může trvale nalézat ve stavu, který nazýváme „sociální smrt“.

Jsou však i situace, ve kterých organismus není tolik citlivý na nedostatek kyslíku a k poškození buněk dochází až za dobu značně delší. Mezi tyto situace patří zejména podchlazení nebo tonutí ve studené vodě, úraz elektrickým proudem, zejména zasažení bleskem, a některé otravy, zejména otravy sedativy (léky na zklidnění) nebo hypnotiky (léky k navození spánku). Avšak ve všech případech je nutné k oživování neboli k resuscitaci přistoupit bez otálení, abychom časovou prodlevu mezi vznikem zástavy dýchání a oběhu a zahájením oživování zkrátili na nejmenší možný úsek. Proto k mezinárodnímu výrazu pro oživování přidáváme přívlastek a označujeme jej jako „neodkladná resuscitace“.

 

Gastronomie - Sanitka

 

Kdy neoživovat

Na druhé straně je však se třeba zmínit o situacích, kdy oživování nezahajujeme. Jedná se o tyto situace:

1. V situaci, kdy by poskytnutím takové pomoci zachránce ohrozil na zdraví nebo na životě sebe nebo ostatní zúčastněné (vyproštění nemocného z hořícího automobilu hrozícím výbuchem, vyproštění nemocného z dosahu vysokého napětí, kdy nemáme jistotu, že vedení není vypnuto…).

2. V situaci, kdy jsou patrné známky smrti – posmrtné skvrny (namodralé skvrny umístěné na nejníže položených částech těla, nejčastěji v kontaktu s podložkou – leží-li tělo na zádech, jsou na zádech, hlavně v oblasti lopatek a na hýždích.); posmrtná ztuhlost – dostavuje se po 2 až 4 hodinách po smrti.

3. V situaci, kdy je na prvý pohled patrné, že poranění nebo stav je zjevně neslučitelný se životem (hlava oddělena od těla, rozdrcení hlavy nebo hrudníku…).

Ve všech ostatních případech jsme ze zákona povinni zahájit neodkladně oživování. Právo ukončit neodkladnou resuscitaci mají pouze lékaři. Smrtí končí péče o nemocného nebo zraněného.

Tolik několik obecných zásad.

 

 

 

Autor: GastroProfesor



Zpět