pondělí, 6. únor 2012. Svátek má Vanda.
pondělí, 6. únor 2012. Svátek má Vanda.
5 největších mýtů (nejen) pro návštěvníky barů.
Mýtus č. 1: Ke zlaté pomeranč, ke stříbrné citron
Sůl měla opodstatnění, když se v Mexiku pilo hodně tequily, abyste neztráceli vodu z těla, a citron ředil purin z alkoholu. Vysoká teplota s vlhkostí v Mexiku způsobují pocení a alkohol odvodňuje, sůl naopak drží vodu v těle. U nás ani sůl ani citron nepotřebujete. Naopak připravíte sebe a své hosty o zážitek z vynikajícího nápoje. Kdo si v Mexiku objedná ke zlaté tequile pomeranč a k tomu třeba ještě naprostý nesmysl – skořici, bude jistě všem za blázna. Tento marketingový tah k zavedení „rituálu“ v Mexiku opravdu nikdo nezná. Je nepředstavitelné dát si kvalitní Reposado nebo Aňejo a zajíst ho pomerančem a skořicí.
Mýtus č. 2: Tequila, to je to s tím červem
I dnes byste našli mezi svými hosty nemálo těch, kteří si stále myslí, že v tequile jsou červi. V žádné tequile, která se stáčí v Mexiku, není červ. Je pravda, že některé značky tequily stáčené v USA červa obsahují, aby ohromily „gringos“ a prodaly více svého produktu, ale jedná se opět a pouze o marketingový tah, nikoliv o mexickou tradici. Červ, jak se dočtete na jiném místě BarLife, je larvou housenky a nejčastěji ho naleznete v lahvích mezcalu (samozřejmě ne všechny značky mezcalu přidávají gusano do lahví).

Mýtus č. 3: Tequila se vyrábí z kaktusu
Tequila se vyrábí jen z jedné rostliny, která nese botanicky název Agave Tequilana Weber, je nazývaná také agáve azul – tedy modrá agáve. Agáve azul je sukulentní rostlina (schopna zadržovat vodu) a patří s ostatními druhy agáve do čeledi rostlin liliovitých. S kaktusy má málo společného a má naprosto odlišný životní cyklus. V Mexiku je známých 136 druhů agáve a její historie je stará více než 9000 let. Pouze z Agave Tequilana Weber lze vyrábět tequilu, pro jiné typické regionální mexické nápoje jako např. sotol, raicilla, bacanora nebo pulque se používají jiné druhy. Žádný mexický alkoholicý nápoj není z kaktusu, jedlé druhy se používají do ovocných drinků, salátů či jiných jídel.
Mýtus č. 4: Tequila je stejná jako mezcal
Není to pravda. Tequila se vyrábí pouze z jednoho druhu agáve, mezcal může být vyroben z osmi různých druhů. Nejznámější je espadin. Druhý velice známý druh – tobala je vzácnější a také mnohem dražší. Tequila se zahřívá v parních pecích, ale mezcal se praží na dřevěném uhlí v kónických jámách zakrytých palmovým listím a hlínou. Dodává mu to kouřové aroma. Tequila je destilovaná dvakrát, mnohé značky i třikrát. Mezcaly většinou jednou, větší značky používají dvojitou destilaci. Až do pozdních let 19. století, kdy se tequila stala samostatným destilátem z agáve, mezcal (nebo vino Nezval) a pulque patřily k nejoblíbenějším alkoholickým nápojům v Mexiku. Než byla tequila uznána zákonem jako produkt se všemi pravidly, bylo dovoleno pít mezcal jen aristokratům. Proletariát směl pít jen pulque, alkoholický nápoj z vykvašené šťávy agáve, ne však destilovaný. Poměr mezi tequilou a mezcalem se podobá koňaku a armaňaku. Jsou to podobné, ale přesto rozlišné produkty, které jsou vyráběny v jiných regionech.
Mýtus č. 5: Nejlepší tequily jsou ty nejdražší
Cena není vždy nejlepší faktor pro porovnávání. Velké investice mohly pohltit originální láhve, náklady na reklamu, na budování image atd. Jeden příklad za všechny. Jedna z nejvíce propagovaných značek na světě, v unikátní láhvi Porfidio blanco, určitě není chuťově lepší, než např. desetkrát levnější Sauza Hornitos Reposado. Vše záleží na osobních preferencích a očekáváních. V Mexiku naleznete širokou škálu výborných tequil v cenách kolem 500 Kč. Největší výběr je samozřejmě pod 400 Kč, jedná se většinou o masové značky pro domácí trh a kategorii mixto. Tequily v cenách nad 1000 Kč jsou většinou pro export. Chuť je vždy rozhodující individuální faktor. Mnoho lidí nedá dopustit na drsnější chuť Blanco mixto tequily, kde je chuť agáve vždy výrazná, Reposado mixto má snad ještě širší řady oblíbenců, také pro svoji nejširší dostupnost, jemnější chuť a dobrou cenu v porovnání s tequilami ze 100 % agáve, na které znalci nedají dopustit.
Autor: Martin Kraut