Rumové dějiny

První informace o pálení rumu pocházejí z roku 1647, kdy Richard Ligon ve své knize popsal život na Barbadosu. Výrobci to tehdy brali svižně, destilační přístroj si objednali z katalogu a potom se svěřili do rukou prozřetelnosti. Koneckonců nevyráběli jemný likér, ale destilovali přebytky, kterými by jinak krmili dobytek

Gastronomie - Rhum

 

 

 

 

Označení „pekelný nápoj“ odpovídalo kvalitě, nicméně sláva karibského rumu už se pomalu blížila. Destilát začal dostávat první jména – pro Španěly berbaje, pro Portugalce cachaca, na Martiniku guildhive, jinde eau-de-vie či rumbullion.

Rum byl univerzálním platidlem kvetoucího obchodu s otroky, budoucí Spojené státy na rumu doslova stály – v roce 1728 bylo k vlastní produkci navíc dovezeno dalších osm milionů litrů rumu. Přes nejrůznější zákazy a omezení obchod s cukrem, melasou a rumem pokračoval dál. Evropa se ke Karibiku periodicky obracela zády, Kuba začínala zásobovat Ameriku.

Ve chvíli, kdy si irský úředník Aenaes Coffey v roce 1831 nechal patentovat svůj kontinuální destilační přístroje, vykročil rum směrem ke kvalitě. Místo nápoje připomínajícího olej mohly destilovny konečně začít produkovat lehké rumy. Kuba je toho dokladem, po přechodu na kontinuální destilaci se jasně ukázalo, že Kubánci nehodlají kopírovat těžké rumy jamajského typu, ale chtějí vlastní lehký rum. Když vláda následně nabídla finanční podporu, objevil se španělský emigrant Facunado Bacardi, a zbytek už je známou historií. Od té doby se rumy počaly dělit na čtyři typy – jamajský, francouzský, demerara a kubánský.

 

Gastronomie - The Appleton Distillery

 

Dalším důležitým krokem v dějinách rumu byla americká prohibice. Nejenže místo abstinence začali Američané během tohoto „ušlechtilého experimentu“ pít alkohol víc než kdy jindy, ale blízkost Kuby napomohla vzniku fenoménu zlaté éry rumových koktejlů.

Hospodářská krize třicátých let 20. století rum málem zničila. Zatímco v roce 1902 měla Jamajka 300 lihovarů, v roce 1938 jich zbylo pouhých 39. Objevily se kvóty a uměle držené ceny. S druhou světovou válkou se ale situace změnila – dovoz alkoholu z Evropy končil, americké destilovny vyráběly výhradně průmyslový líh pro válečné účely a Američané se vrátili k rumu. Prozíravost španělského emigranta, který mezitím postavil továrnu na rum v Portoriku, zvítězila.

Novým poválečným trendem rumového obchodu se stala globalizace. A Bacardi, který v té době už dávno nebyl kubánskou značkou, měl opět výhodu. Jako prakticky jediného výrobce rumu jej znal celý svět. Do rozjíždějícího se vlaku naskočil i Seagram, který si šikovně zajistil přístup k rumům z mnoha karibských oblastí a v roce 1945 rozjel prodej rumové směsi pod značkou Captain Morgan. Postupná konsolidace výroby probíhala všude s výjimkou Martiniku, kde padesát výrobců odolávalo až do šedesátých let.

V současnosti lze destilovny rumu najít téměř na celém světě, třeba i v Asii. Rumovým epicentrem však stále zůstává Karibik. Zaslouženě.

 

 

 

 

Autor: Václav Větvička



Související články

Rumová oáza Karibiku

Rum

Všechny rumy světa

Exkurze po Guadeloupských lihovarech

Rum mixologicky

Bouřlivý Dark’n Stormy



Zpět